Studijní den je věnován jednomu z nejpozoruhodnějších příběhů konce války: na konci dubna 1945 je z naprosto přeplněného satelitního tábora Litoměřice odtransportováno 4.000 vězňů v otevřených nákladních vagonech. Po cestě transport staví na různých místech a české obyvatelstvo spontánně organizuje pomoc. Vězni dostávají jídlo, je nouzově postaráno o těžce nemocné, a více než 300 zadržovaným se dokonce podaří utéct.
Na podkladě scén z dokumentu »Todeszug in die Freiheit« se diskutuje zejména o možnostech, které české obyvatelstvo konkrétně využilo při pomoci vězňům z vlaku smrti. Přitom se v rámci workshopu pracuje jak s perspektivami přihlížejících, tak pomáhajících, přitom ale stojí ve středu zájmu hlavně přechod mezi těmito dvěma rolemi. Co je zapotřebí, aby člověk poznal a využil možnosti k jednání?