30. říjen 1944 – 13. duben 1945
Letecký snímek bývalého průmyslového areálu ve Wilischthalu, 2019 (KZ-Gedenkstätte Flossenbürg / Foto: Rainer Viertlböck)
Bývalá tovární budova ve Wilischthalu, 2005 (Foto: KZ-Gedenkstätte Flossenbürg). Výrobní haly jsou dnes již zbourány.
300 židovských žen, z nich 134 z Polska, 73 z Maďarska, 39 z Itálie, 20 z Belgie, po jedenácti z Čech a Francie, kromě nich ještě ženy z Německa, Nizozemí a Slovenska.
Práce u žíhacích nebo tavících pecí a montáž jednotlivých částí samopalů pro firmu Deutsche Kühl- und Kraftmaschinen GmbH v uzavřené textilní továrně. Ženy jsou ubytovány poblíž továrny ve velkém dřevěném baráku se zamřížovanými okny.
Vrchní dozorkyně Helene Klofik, 15 dozorkyň a čtyři starší muži jako dozorci. Klofik se chová k vězeňkyním nepřátelsky a často je bije.
Jedno úmrtí. Žena umírá, protože vrchní dozorkyně zakáže operaci slepého střeva.
Ženy z táborů Wilischthal a Zschopau jsou 13. dubna 1945 v dobytčích vagonech vypraveny na týdenní komplikovanou cestu do Terezína. Tam zůstávají až do osvobození sovětskými vojsky začátkem května.
8. května 2005 je při příležitosti 60. výročí konce války na hřbitově v Zschopau slavnostně odhalen pomník obětem satelitních táborů Zschopau a Wilischthal na kterém jsou vyryta jména žen, které v těchto táborech umřely.